G C
Tak touhle dobou nejsem v lásce nějak v kondici,
G A D7
mý řídký štěstí zahodil osud i s konvicí,
G C
tys' odešla, já poslouchám, co se mi dere z plic,
G D7 G
mám v tváři výraz šakala a vyju na měsíc.
A vod tý doby jsem si jist, že sám se utrápím,
svý chorý srdce do sklenice s pěnou potápím,
mě hryže smutek kusadlem a drásá víc a víc,
jsem spadlej chleba se sádlem, já vyju na měsíc.
Když ani lékař čas nezlepší ten můj z lásky splín,
na krk si připnu malý štěně jako bernardýn,
půjdu do hor vysokejch, kde není nikdy hic,
tam sedat budu na skalách a kvílet na měsíc.