A E A
Když vítr se zmítá a buší do oken
D A
a sníh kolem lítá, mě všechno táhne ven
D A
tam do hor směrem severním, kde ledová je pláň,
E A
kde tátu s jeho spřežením už kryje bílá stráň.
Tam místo stromů k nebi ční pahýly kamení
tam stovky mil nekonečný a žadný stavení,
jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mraz
a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz.
Ref.
A
Jen stín kopců v dáli
D
a vítr co pálí,
A
ten mýho tátu
E A
každý den připomíná.
Pět psů, jedny sáně a před ním dvěstě mil
tak do té bíLe pláně můj táta vyrazil
jen pár vyjetých kolejí zbylo tenkrát po sanich
i zbytky jeho šlépějí však brzo přIkryl sníh.
A od té doby sedmkrát už přešel Štědrej den,
ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen
že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát
pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát.
Ref. Jen stín ...