A D
Ten kuchař, co byl v táboře, měl metrák tak a půl,
E A
na botách neměl tkaničky, pod paží samou sůl,
D
od poklopce knoflíky mu dávno odnes' čas,
E A
za blaf, co kuchtil honákům, by patřil na provaz.
On do mastnýho rukávu obřadně utřel nos,
pak čaj zamíchal čibukem, co z něj tek' hnědej sos,
my sledovali zpovzdáli to hrůzný divadlo,
když nad kotlíkem vlála mu nudle jak švihadlo.
Jsem prostě honák, jak má bejt, na nervy nejsem trop,
však přiskočil jsem k ohništi a zařval jsem "tak stop!",
sjel mě od hlavy po paty svým sprostým pohledem,
že vařit tak, jak umí on, že nikdy nesvedem.
Kop' do konvice s čajem, ten mě hned opařil,
prej kuchaření v táboře se dávno nabažil,
pak vzal mě pánví od fazolí pěkně na čelist
a já jsem padnul k zemi jak z eukalyptu list.
Mám kil jen pětapadesát, měl to za vodbytý,
tam v divočině neplatěj' váhový limity,
i zápasnických pravidel se tam nedostává,
ten, kdo zůstane na živu, ten prostě vyhrává.
No, pomohla mi náhoda, jak už to chodívá,
jak po mně šel, tak zakopnul o bečku od piva,
mám pěst jak parní kladivo, bil jsem ho do těla,
však zdálo se, že mu to žádnou bolest nedělá.
Vyrazil mi zubů pár a utrh' ucha kus,
já svíjel jsem se jako had a myslel na funus,
tak jsme spolu vrávorali k děrám od wombatů,
potom jsem mu nasadil škrtící kravatu.
Kam se hrabou všechny bitvy starý Anglie
na boj, po kterým tráva scvrklá až k semeni je
a po kterým tu zbyl jen v šutru vrytej epitaf:
zde leží kuchař, co vařil honákům strašnej blaf.
Dva dny na to přivezli novýho kuchaře,
ten prej škrtící kravatu dát lehce dokáže,
na botách neměl tkaničky, špinavej byl jak ďas
a od poklopce knoflíky mu dávno odnes' čas.