G
Já umím mlčet jako hrob a kácet dříví je můj džob
D7
se ženou tady žiju v horským sedle
mám ruce jako lopaty a chlupatej jsem po paty
G
a nejsem jen tak hned z něčeho vedle
G
Námahu žádnou mi nedá zfackovat v lese medvěda
D
a ještě mi pak za trest meje schody
mám pocit štěstí nesmírný, když dým se táhne z udírny
G
a potrpím si na vepřový hody
G
Tuhle se drbu na noze, vtom zvednu oči k obloze
D
a nade mnou tam divnej ešus visel
D7
blikal jak stromek vánoční, bylo to na mě náročný
G
neb pištělo to jak lechtivej sysel
C G
Rf: S rámusem nad lesem
D7 G
neidentifikovatelnej předmět spad' sem
My s mámou všeho nechali a mažem lesem na skály
až na paseku, kde bouchla ta řacha
tam oranžovej kouře mrak, kde rozplácnul se lesklej vrak
a z něj ven ňákej potvorák se štrachá
Měl troje uši, tykadla, měl chobůtek a chapadla
a přísahám při fajfce s vlastním tabákem
když si tak člověk odmyslí ty tykadla a nesmysly
tak něco mezi jezevcem a žabákem
Já umím mlčet jako hrob a cizí řeč není můj džob
tak ukazuju, že jsem jeho přítel
zkusím: "Fršténzí... maňana...," pak prohrábnu se fousama
a tiše šeptnu: "Mámo, připrav pytel!"
Rf: S rámusem nad lesem...
Jak zmije syčel klikatá a drápal jako liščata
však pevně držím, co jsme jednou chytli
teď už tě osud nemine, už roztápí se kuchyně
tak povídám mu: "Ušatej, seš v pytli!"
Já umím mlčet, o to nejde, pod vejvrat se toho vejde
očesal jsem vrak a schoval na dvorku
až se to trochu utiší, tak vyndám věci ze skrýší
a smontuju si originál motorku
Já umím mlčet jako hrob a kácet dříví je můj džob
"V tom velkým hrnci je jen trochu povidel"
to řek' jsem vědcům z výzkumu, co pátrali strom od stromu
"Nic zvláštního jsem tady v lese neviděl!"
"Ne, nikoho jsem nepotkal a neviděl!"