Emi Hmi Emi
Tváří k slunci šel a starou vestu měl,
Hmi Emi
zelenou jehličím a deku s provázkem.
Ami
Král všech tuláků, co starý džíny máj,
a boty toulavý, co prošly světa kraj,
Emi Hmi Emi
šel a vypadal jako by pospíchal,
Hmi Emi
vzhůru k údolí, kde kazdej koutek znal,
C H7 Emi
dnešní večer mu kluci budou hrátsongy na návrat.
Tváří k slunci šel a náhle zůstal stát,
proč ten divnej sen se mu musí zdát,
kde je údolí s vůni mazlivou,
proč tvy ahoj se vrátí jen ozvěnou.
Od zdi drahejch chat a lesklejch auťáku,
co ti šeptají táhni, vandráků.
My té nechcem znát a ty nám neříkej, že nechceš krást.
Zády k slunci šel a starou vestu měl,
zelenou jehličím a deku s provázkem,
ramena sehnutý jak nes by celej svět,
na nich pravdu, horkou jak uschlej květ,
věděl, že musí jít, a že se musí smát,
navzdor všem čumilům a autům na cestách,
snad to dokáže, vždyť z dálky nepoznáš stopy po slzách.