Rec:
Dávno utichly boje, i vítr odvál dunění kopyt někam tam, kde
se vyprahlá poušť trávy snoubí s obzorem, dávno pohasl lesk
v očích dívky, již osud zanechal tak samotnou, se srdcem
navždy, navždy prázdným.
D G Emi
Déšť ti, holka, slepil vlasy,
A D A7
z tvejch očí zbyl prázdnej kruh,
D G Emi
kde je zbytek z tvojí krásy,
A D A7
to ví dneska jenom Bůh.
Na kopečku v prachu cesty
leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty,
ale ruka leží dál.
Tvář má zšedivělou strachem,
zbylo v ní pár dětskejch chvil,
proužek krve stéká prachem,
déšť slepil vlasy jak jíl.
A z celý jižní squadrony
nezbyl ani jeden muž,
v Montgomery bijou zvony,
déšť ti smejvá ze rtů rúž.
Rec:
Nedočkáš se, holka, svý jižní eskadrony,
tý velký chlouby nás, mrtvejch všech,
dříve najdeš hroby mezi stromy
anebo šest stop hlíny tam, v těch smutnejch zdech.
Na kopečku v prachu cesty
leží i tvůj generál,
hm ...
Rec:
Vím, že nejsem sama, které osud odepřel jedinou lásku, a
také vím, že tak jako mně, i mnoha jiným se stále vrací ono
tragické "proč"