C F C F G7 C
Uteklo jenom pár let, co svlékli jsme klukovský šat,
F C F G7 C
dříve, než spočítá pět, už jsme se učili hrát
F G7 C G7
na malé scéně či výš, jaké kdo štěstí měl,
C F G7 F C
život nás do rolí obsadil většinou, jak sám chtěl.
Že malých rolí není, věřil snad každý z nás,
mít hlavu na učení chce to, a také prý čas,
tak jsme se učili text často až do rána,
před sebe hleděli s nadějí očima Cyrana.
Na hlavu rozpálenou někdy jsme dávali led,
jezdili na červenou a všechno chtěli mít hned,
někteří zatoužili sami svůj scénář psát,
s těma se rejža nemazlil, na menší scénu šli hrát.
Ten, kdo měl nesmělý hlas, dostával jen sem-tam štěk,
prázdno pak zůstalo v nás a v šatně rozlitej vztek,
na zdi už se mnohokrát vyměnil kalendář
a kompars dál chodí na portál hrdinům nastavit tvář.
Až z tváří pod líčidly dočista zmizela krev,
v duši, co v těle bydlí, pomalu odezněl zpěv,
zůstal jen němý klaun, který by s chutí řval:
"Zastavte svět, chci vystoupit!" - ten ale točí se dál ...