D A D G D A D
Já žil jsem jednou v horách jak sám pes dlouho let,
A D G D A
já mluvit skoro zapomněl, však cit mé srdce hnět',
G D A
já k jídlu lesní plody měl a proklínal jsem svět,
D A D G D A D A DGDAD
až jednou oko dopřálo mně dívku uvidět.
"Buď zdráv, můj starý sousede, já žiju v údolí,"
"mě Pepou doma pokřtili", "a mě zas Rosa Lee",
on polknul nějak naprázdno - já myslel na věno,
řek':"Dovol, abych ti směl říkat krásná Růženo."
My podepsali lásku svou do kůry stromový,
do srdcí jsme pak vyryli jméno svý, jméno tvý
a přísahali na lásku, že musí potrvat,
jak tenhle javor stoletý na pláni bude stát.
Pak záhy zprávu šeptalo si celé okolí,
že přijdou páni s přístroji a stromy popílí,
prý u pramene Chopper prý jim pila bude stát,
dík zatracenejm projektům i ten náš javor pad'.
Teď žiju zase v horách, Růžena ve městě,
má nejmíň osm dětí a balík ve vestě,
vzal si ji ten stařeček, co nemá žádnejch sil,
co za svý těžký prachy u nás pilu postavil.