Pláče den a fiesta se blíží, pláče noc a fiesta je blíž,
na horách se cesty s nebem kříží, slunci pozdrav přinášíš.
Promluví snad jednou chladný kámen, kdo tu stál a zapálil tvůj chrám,
křičel víc, chci světlo, budiž ámen, slávou slepý, zlatem hnán.
Přesto dál vychází slunce, kondor krouží ve skalách,
mraky jdou a každý dítě obrátí se jednou v prach.
Moudrý čas i žhavou lávu v úrodnou zem promění,
běžel čas a pohřbil slávu, jenom lásku nezmění.
Kdo je ten, kdo vytesal do skály, obraz tvůj za slunce vyměnil,
voněl vzduch a jarní řeky tály, soumrak stíny prodloužil.
Kdo je víc, než člověk, který věří, že svůj dům ve slunce promění,
tisíckrát už zněly zvony z věží, dráhy hvězd se nezmění.
Proto dál vychází slunce, kondor krouží ... .