Martin:
Nejsem to já.
Není to tělo mý a ví bůh,
ani moje tvář.
Ani ten stín pode mnou není můj
a slova odříkává hlas,
který mi nepatří.
Nejsem to já,
jen deja vu je tvým hostem v domě.
Jen sny a tvý deja vu.
Helena:
Nejsem to já.
Ta co mě znáš,
ta která mívala strach mezi řádky číst.
A půlměsíc sevřených úst
právě tak nepatří mi.
Nejsem to já.
Jen se ti zdám.
Jsem deja vu a tvá růže
pro mě sotva mi k ránu zavoní.
Ref.Oba:
To se ti zdá jako výkřík
skrze tvá němá ústa
a do tvých snů vkročil stín
bez těla-nezvanej host.
Věř mi, nemá smysl chtít,
aby zůstal.
Jen se ti zdám a co s tím naděláš.
Martin:
Ani já nejsem ten stín,
nejsou to kroky mé
a bůhví ani moje tvář.
A těch pár slov,
pár krátkých vět já vůbec nevyslovil.
Nejsem to já.
Jen se ti zdám.
Jen deja vu je tvým hostem v domě.
Jen sny a tvý deja vu.
Ref.Oba:
To se ti zdá jako výkřík
skrze tvá němá ústa
a do tvých snů vkročil stín
bez těla-nezvanej host.
Věř mi, nemá smysl chtít,
aby zůstal.
Jen se ti zdám a co s tím naděláš.
Helena:
To nejsem já, ta co mě znáš.
Ta která mívala strach mezi řádky číst.
Ten půlměsíc sevřených úst
dávno už nepatří mi.
Nejsem to já.
Jen se ti zdám.
Jen deja vu a tvá růže
pro mě sotva mi k ránu zavoní.