Do lesa si rád na houby zajdu,
nemrzí mě, když houby najdu,
po jehličí, po mechu, prodírám se bez dechu,
zkrátka, dělám v lese neplechu.
Od samého rána v lese šátrám,
kde je jaká muchomůrka, pátrám,
předloni jsem zbloudil v tmách, v brdských lesů hlubinách,
našli mě tam na ostružinách
Houby, houby, houby, ty já strašně rád,
příčinou mé zhouby budou jedenkrát,
bedla, což je zvláštní,stala se mou vášní,
každý se ptá: "Kam jdete ?, Co to v ranci nesete ?"
Já řku: "Houby", "Voni, Hamlete"
Ačkoliv mám všech prašivek seznam,
seberu i houbu kterou neznám,
večer místo potlachu, abych vyšel ze strachu,
čtu si mykologa Smotlachu.
O houbách mám vědomosti značné,
od jara čekám, kdy už to začne,
jsou mi nejen zábavou, ba i zdravou potravou,
dvakrát už jsem ležel s votravou.
Houby....
Když zaprší a potom je krásně,
roste to jak v Literárkách básně,
vohnu každej stromeček,zmáčknu každej kopeček,
v domnění, že je to hříbeček.
Houbařina, to je moje všecko,
v tichu lesním běsním jako děcko,
kolem jedlí skotačím, ve smrčí se nasvačím,
s Borovičkou sotva vystačím.
Houby....
Dědeček má nejraději smrže,
libuje si, že mu v dásních vrže,
po večeři sklopil zrak, vzdychl: "Mně je těžko ňák,
musíš mi dát, hochu, na koňák".
Babička nám po večeři zbledla
v domnění, že bedlu jedlou snědla,
když se ubírala spát, ve dveřích mi začla hrát,
že jsem na ni spáchal atentát.
Houby....