A D
Tam kde je tráva jak mech sametový,
A
prostý kámen se zvedá.
D
Jméno z něj někdo vytesal neodpoví,
A
tomu kdo stále hledá.
E D E
Té dívce jež u dveří čeká stále a nevěří,
A
že se probudit nedá.
Šel tenkrát do války a pozdrav jí dal,
poslal dopisy bílé.
Dny jako korálky čas dávno vzal,
ztěžkly čekání chvíle.
A dívka snad tisíc let čeká stále že přijde zpět,
že se vrátí své milé.
Ref.:
A E
Tamtamy duní dál, jako tenkrát z dálky,
D A
tamtamy duní dál, nesou píseň války.
E
Tamtamy duní dál, ruší její spaní,
D A
tamtamy duní dál, zapomenout brání.
Tak přešel čas řeka dnů, valí se dál,
teskná polnice troubí.
Zas jiný pohřbil náruč snů, včera se smál,
teď se zemí se snoubí,
a jdou další vojáci, vřavou bojů se trmácí,
cesty hroby tam vroubí.