Emi A7 D
Jak léta jdou, radši se nevohlížej,
Emi D#dim Emi
cos' komu dal a co teď z toho máš,
Edim D Hmi
ze záplat plášť, nohy, co neuhlídáš,
Emi (A7) A7(D)
zas někam jdou, sám nevíš, kam.
Zem nad hlavou a nebe pod nohama,
jak pavouk síť své cesty proplítáš,
jdeš rovinou, myšlenky za horama,
a pak jsi tam a dál se dáš.
Déšť v korunách se s listím rozpovídal,
pochopit svět, jó, co bys za to dal,
hledáš ten klíč, co vše by otevíral,
klíč ke štěstí, svůj malý grál.
Až pochopíš a necháš účtování,
cos' komu dal a co teď z toho máš,
vezmeš svůj plášť a dáš se rosou ranní
dál jednou z cest, vždyť už to znáš.