D A D
Jde od brány do zámku alejí lip
A
děvče, že malíř by neuměl líp
D A
vykouzlit na plátně barvy a tvar
D A D
snad krása je vždycky jen přírody dar
a na zámku čeká ji v kuchyni práce
vždyť včera ji do služby vzal zámecký správce
už leští zlaté příbory a utírá prach
musí však zpívat si, i když přebírá hrách
A uběhlo na zámku jenom pár dní
pan správce už neví, co počne si sní
ta holka jen zpívá si a po celý čas
proč by měl platit ji jen za její hlas
pak vyslech ty stížnosti starý pan hrabě
a přemýšlel jakou dát práci té žábě
jeho synek špatně usíná, to vzpoměl si včas
ať mu jako chůva zpívá, když má tak krásný hlas
Pan hrabě se v té věci malinko splet
vždyť když je synkovi sedmnáct let
chůva ho nemůže ukolébat
my víme, co mládencům nedává spát
však synáček v péči své mladičké chůvy
už nemusel poslouchat zámecké sůvy
on těšil se a už od rána na večerní čas
a na to chůvičkovské uspávání, ba i na její hlas
A čas i tam na zámku jde pořád dál
starý pan hrabě už konec svůj vzal
a z chůvičky komornou udělal čas
prý ráda si zazpívá, když ustýlá zas
a mladý pan hrabě se nehodlá ženit
vždyť neví jak komornou mít a zas nemít
jen se těší a už od rána na večerní čas
a na to chůvičkovské uspávání, ba i na její hlas