Nejdelší je cesta za poznáním a nejvíc bolí, když zradíš, příteli.
Vysoko v oblacích, kde slunce není k mání, tam mě čekáš ty.
Kdo věří tvým snům, oči máš chladné a slova prázdná,
kdo věří tvým snům, když plamínek naděje ti zhasíná.
Stříbřitou krůpějí tvé srdce kamenné rozbíjím,
kde mám stále brát tu sílu, žít takhle dál.
Z velkého klubka svou niť odvíjím
a marně přemýšlím, kde se ten uzel vzal.
Kdo věří tvým snům .