Zkoušel jsem ti psát, ale žádný ze slov není to správný,
můžeš za to sám, vždycky učils mě spíš hrát.
Dopisní papír je plátno pro náš film,
film našich vzpomínek a přání.
Tak jsem viděl holoubka za oknem a měl pod křídlem kámen.
auťák, co se žene černou tmou a staví tulákům.
V duchu slyším starý housle hrát, jak křišťálovej pramen,
jejich tóny z tvojich písní zní už napořád.
Vzpomínám, že jak šel čas, tak válek bylo dost,
teď se blíží klid a já mám z něho strach.
Společně jsme rozdrobili svý duše na střípky,
a začli je rozdávat po písních.
A tak zas vidím holoubka za oknem a má pod křídlem kámen,
auťák, co se řítí širou tmou .