Dlouho jsme se neviděli, já a ty, šlape mi na paty čas.
Na tvym starym svetru svítěj zas dvě starý záplaty
a trochu změnil se ti hlas.
Tak posaď se a povídej, co nového znáš,
co jsi tam ve světě viděl.
Jestli tam slunce stoupá aspoň o krok vejš,
motýli zbavují se křídel.
Tak vezmi svoji múzu do dlaní,
začni mi hrát ten menuet, ať prolomí se hráz všech sítí,
osudem spletených cest, co končí někde v dálce.
Pár letmých úsměvů a jinak nic, ztratil jsi víc, než jsi chtěl.
Na levnou kytaru někdy zahraješ víc, řekni mi, co jsi z toho měl.
Pár dalších vrásek a moudřejší smích,
pár písní, co hřáli si ve svejch dlaních.
Tak vezmi svoji múzu .