D
Zvonil budík, bylo ráno,
G A D
v hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma.
Když jsem snídal džbánek piva,
Hmi A
ještě zdálo se, že divnou příchuť má.
A7 D D7
Když jsem spláchl chladnou vodou
G D Hmi
z očí sny a z tváře závoj šedivý,
Emi A
řek mi pouhý pohled z okna ven,
Emi A A7
že nedělní je den a lenivý.
Já cítil dál, že v ústech mám
chuť cigaret a písní prošlé noci,
tak jsem vyšel ven a díval se
jak slunce nový den má ve své moci.
A pak mi vánek poslal vstříc
tu vůni nedělní, co z horkých ploten voní,
a náhle chtěl jsem být zas s tebou
někde Gza městem ve Astínu jabloDní.
G
Chtěl bych být v nedělní ráno
D
v chodníku kvádrem žulovým.
A7
A proč divný smutek mívám,
D
to snad se nikdy nedovím.
G
A snad i smrt je méně vážná
D
než tyhle chvíle nedělní,
A7
kéž mi zvony hraním písní
D
na prášek srdce rozmělní.
D7
Šel jsem dál tou vůní ranní
G A D
kolem bílých kočárků a dětských mašlí.
Pak jsem dlouho stál a díval se
Hmi A A7
na věci, které svět občas krášlí.
D
Snad vrátil se mi zrak a já se
G D Hmi
najednou zas díval na svět spříma.
Emi A
Teď už možná tvému štěstí
Emi A D
lépe rozumím, ač vím, že nejsi má.
Já chtěl bych být v nedělní ráno
v chodníku kvádrem žulovým.
A proč divný smutek mívám,
to snad se nikdy nedovím.
Vždyť snad i smrt je méně vážná
než tyhle chvíle nedělní,
kéž mi zvony hraním písní
na prášek srdce rozmělní.