Mám pocit úzkosti, když s tebou hovořím
o tom, co bude zítra ráno, až se probudím.
Já totiž nevěřím ani slovo plachým ptákům, kteří uletí.
Mám to vzdát? To nikdy neudělám.
I když mám předem všechno prohrané.
Příliš mnoho slov teď okolo lítá,
těmi mě nepřesvědčíš.
Cítím, jak o mně přemýšlíš, přitom sám na sebe se díváš.
Slovům chci pravdu dát, nechci žít z čísel v kalendáři,
oddělovat utržené týdny, vejdi dál,
ať v sále zažehnou světla ohňů,
pod kterými o život tančím .