Jak mi tak dochází dech, nemám sílu to vzdát,
teď každej netopýr bdí, to je čas, kdy se toulám.
Dávno Tě znám v knížkách pohádkových,
pročetl jsem chvíle kdy usínáš, a já se nedíval.
Jenom blázen a klaun nevěří na věci příští,
a že Ti hlupák ruku nepodá, to mi nevadí.
Cestou na jih a dál, pochopil jsem proč svítá,
a co je cennější než sníh, proč tady stojím a hlídám.
Hej dávno Tě znám ...