Až jednou nepůjdeš spát, zkus na hvězdy z okna se dívat,
to že padají nění znát, ony se nebojí jako já.
Necítíš vítr a bolí tě strach, ani netušíš, kolik si můžeš vzít,
nazpět časem se drápeš, klesáš po vteřinách,
bez námahy chceš mít klid.
Neříkej, že je to málo pohnout i nehybnou skálou,
jsme na tom stejně, ty a já, máš pocit, že se ti stýská.
Ale já nejsem pryč, můžeš se podívat zblízka,
stejně mě nepřesvědčíš, jsme jako kočka a myš.
To se to snad jenom zdá,
že tajemství svá pod pokličkou skrývám.
Mám tam jen malinká svítání, takže se nemusíš bát.
Neříkej, že je to málo, .