Uprostřed noci mi běží slova Tvý, jako vodopád.
Možná se ubránit smím, na hřbetě tíhu soužení.
Už ani nevím koho objímám
A kdy mi dojde ten smích, a kdy mi dojde ten smích.
Někdo Ti řekl, že mám chuť to dnes vzdát,
tak to je blázen, co má děravou síť a oči prázdný.
Když nejsi se mnou, prostě nemůžu spát,
stále si vymýšlím, co všechno mám chtít, a to je vážný
Vedle na stole svírá váza náruč chryzantém
nezalitých, důkaz touhy po smíření,
na školní fotce velký kolena.
Tam někde vzal se ten smích, tam někde vzal se ten smích.
Někdo ti řekl, že ..