Kráčeli městem tři malí poutníci,
slepí a bezbranní, s andělem pod křídly a s hůlkou na hraní.
Duší se rozhlédli a chtěli se smát,
do lidí vráželi, prý chtěli si hrát.
A dívka v bílém po světě je vodí, drží je za ruce, ať nepláčou.
Jako kapky rosy na střechách třpytí se a zmizí,
my kolem nich kráčíme a je nám cizí pohled do prázdných očí.
Dneska nikomu nic neříká ruka podaná,
pro lidi lhostejné, bitva je prohraná.
A dívka v bílém .
Nad zvadlými květy oni začnou se ptát,
proč život neproudí a pramen vysychá, proč mají se bát.
Že ruka anděla najednou zmizí,
s výkřikem do prázdna, budou tu cizí.
A dívka v bílém .
D G D G C D A G D A G