E
Dali ho na podstavec pro legraci, dodavače psychické vzpruhy,
nad ním nápis "panák fackovací", tváře v barvách duhy,
A E
odložte směle ostych stranou, ukažte svou sílu,
A H7
třebaže nemá na vybranou, jen se mějte k dílu,
E A
nedejte se zviklat tím, že vztek je špatný rádce,
H7 A E
on už něco vydrží, má to v popisu práce.
Jen si pojď ulevit, študáku, ty s růžovými oušky,
co jsi skládal na pajdáku přijímací zkoušky,
ten, kdo od tebe opisoval, bude tvý děti učit,
osud s dlouhou paží úřadoval, za to můžeš ručit,
dva roky uplynou jako voda, pak to zkusíš znova,
facka ti více chuti dodá než slova, slova, slova.
Odlož, dědo, stranou vyznání a chuť na džbánek piva,
rychleji ti uběhne čekání na příděl oběživa,
prostál jsi půlku dne ve výseku na hubený kuře,
k tomu ta cukrovka, je to k vzteku, ale mohlo být i hůře,
tak si pojď bouchnout, třebaže máš už ochablé svaly,
snadněji aspoň spolykáš, co tě v krku pálí.
No, jen se přidej k ostatním, ty, co tam stojíš v krytu,
i když ten panák nevlastní klíče k novému bytu,
život bude chvíli veselejší bez velkýho křiku,
než zas někdo potřebnější přibude v pořadníku,
tak mu do tý jeho papuly nandej, co se vejde,
panák pro pár facek nebulí a tebe to přejde.
Před námi stojí panák fackovací s nabobtnalou lící,
dávno už přestal být pro legraci, možná by chtěl taky něco říci,
tvář sice pořád nastavuje se zdvořilostí granda,
jak se ale něco dlouho opakuje, přestává to být sranda,
nikdy všechno nemůže být akorát, kdo šetří, má však za tři,
třeba jednou na podstavci bude stát, kdo tam skutečně patří.