C
Piknik dalšího dne pomalu končí,
D
ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy
F
se choulí pod teplou houní noční tmy,
G
jen tu a tam ještě některé okno
F Ab7 G7
pod nebíčky ospalých skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
který na stříbrných podnosech hvězd
D
a měsíce roznáší pozorný hostitel.
F
A v jeho světle vidím,
G C C7
jak se vesnu usmíváš.
F
Nikdy dřív jsem netušil,
jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
C
Přišel jsem v noci a říkám ti:
holčičko, ale přitom nevím,
D
zda ti tak budu moci říkat
ještě až se ráno probudíš.
Přijde večer, večer stejný
Dmi
jako všechny dřív,
Dmi7
skočíš tátovi na klín,
G7 C
otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem krku.
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká,
D
abys to udělala znovu.
Jsi obraz, který kouzlí čas
F G
a stejně jako on se měníš přímo před očima.
C
Příliš malá, abys mohla řídit auto,
Ab7 C#
ale už dost velká, abych tě uspával pohádkou.
Je to velký tajemství,
o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
D#
Tajemství cesty,
jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
F#
Není to cesta snadná,
G#
ale ty po ní půjdeš stále dál
F#
a necháš za sebou panenky,
A7 G#7
kočárky, medvídky, barevné míče,
C#
mýdlové bubliny, papírové draky i mně.
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat,
D#
až zpoznáš, že svět je mnohem zajímavější,
F# Hm
než tvůj táta.
včera jsme byli na procházce,
G#
ty jsi se někam zadívala
C#
a najednou jsi se začala bát,
C#7
že jsem se ti ztratil.
F#
A vidíš, možná už zítra se budu bát já,
že se zase někam zadíváš
C#
a pak odejdeš s někým úplně jiným.
D#
Je to tak zvláštní: jak rosteš,
F# A7 G#7
přestáváš mít strach a já se začínám bát.
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty,
C#
oblaka úzkostlivě střeží své nejjasnější hvězdy,
D#
ale ani slunce neuchrání své nejteplejší paprsky,
když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
F#
Ne, nikdy jsem nevěřil,
že budeš žít v domě svých hraček,
G#
ale až vyrosteš z mého náručí
C# A7
a můj svět bude pro tebe příliš malý,
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach
D
a roznášela panenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
E
Prach se usadil, panenky uklidila máma,
G A
ale tvoje zář zůstane navždy v nás.
G
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty spíš.
B7 A7
Vlastně protože spíš.
Kdybys viděla moji tvář,
D
jistě by ses ptala na co myslím a dál,
E
asi bych nedokázal říct ani slovo.
G
Dívám se na tebe a vidím spící krásu.
A
Teď už se jen skloním, abych tě políbil .....
Nevzbudíš se,
D
dobře to vím,
D7
vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může
G
otevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
D
Tak tedy spi. Kdo ví,
E
možná už zítra se probudíš
a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
Emi B7
že si se změnila uprostřed svého snu.
A7
Ale možná, že to poznáš na mně.
D
Až jednou budu docela jiný,
E
trochu zamyšlenější, trochu vážnější,
G
trochu smutnější, ale nesmírně bohatý.
A
Dnes v noci jsem viděl princeznu.
D G A G D
A cítím se jako král.