Kápo 2
Rec:
Byl už podzim. Všude, kam oko pohlédlo, zlátlo javorový
listí a já se vracel sychravým ránem domů po pěti letech bojů
pod vlajkou Spojených států - po pěti letech válek, hrůzy
a vraždění. Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel
o tom, jestli na to všechno budu moct jednou zapomenout. Jestli
mám právo se ještě někdy smát.
Najednou jsem zjistil, že stojím - stojím uprostřed vypálený
indiánský vesnice a přede mnou v šatech posetejch ranami šavlí
leželo malý, ještě ubrečený indiánský děvčátko. Poprvé v životě
jsem měl slzy v očích. Poprvé v životě jsem se styděl za svou
zem, za lidi kteří nosili její znak a mluvili její řečí.
Ne kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším
musí vlát vlajka mý země, na který lpí i tvá krev, malý ubrečený
děvčátko z kmene Cheyenne.
D G D
1. Čím voněl dým v tvém týpí, dívko z Cheyenne,
Hmi A7
čí nůž zbarvil čerň tvých copánků?
D G D
Tady končí sny, já vím, zjara zvonky vyklíčej,
Hmi A7
tam, kde brouzdal travou pár tvých opánků.
Emi F#mi D G
Bílý máš pléd, motýl do vlasů ti slét,
D G D
co ti říct, dívko z Cheyenne.
Emi F#mi D G
Máš v očích zášt, vždyť nosím stejnej plášt,
D G D
odpustíš, dívko z Cheyenne.
2. Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený
a talisman, co poví, kudy jít.
Že byl falešnej jen lhář, už víš a sevřený
ústa šeptají, že dýl chtěla jsi žít.
Ze zvonků věnce plíst, znáš v horách každej list,
poslouchej, dívko z Cheyenne.
Krajem zní tamtamů chór, nebe obléklo si flór,
usínej, dívko z Cheyenne.
3. Až přijde někdo z vás tam do těch tichejch míst,
kde šumí říčka plná kamení.
Tam, kde končí jezer hráz, uvidíš zvonky kvíst
a ze dvou kůlů kříže znamení.
Stůj, ona spí, jenom zlý o nás ví,
spoutaná dívka z Cheyenne.
Dej jí můj vzkaz, bude se jí dýchat snáz,
|: pozdravuj dívku z Cheyenne, :| pozdravuj.